První koupání

Protože v pátek zavládlo krásné, sluneční počasí a v předtuše teplého víkendu, jsme se s kamarádem (kmotřencem Belly) domluvili, že vyjedeme „plavit“ jeho psa a naší fenku.

K Labi chodí jen zoufalci a pes po vykoupání navíc opravdu příliš hezky nevoní, navíc je to natolik „profláknuté“ místo, že je tam takříkajíc hlava na hlavě. Proto jsme zvolili jiné místo - rašelinový rybník v obci Ostrov. Kdo zná, jistě potvrdí, že je to nádherný kousek přírody ukrytý mezi velikány tiských skal a v těsném sousedství s Německem.

Ostrov (německy Eiland) je malá osada vzdálená 23 kilometrů od Ústí nad Labem, jejíž středem protéká říčka Bělá. Přímo v Ostrově je na této říčce několik rybníčků. Náš cíl byl ten největší z nich.

Po krátké procházce od zaparkovaných aut jsme došli k odlehle pláži rybníku.

Ač Bella ráda a ochotně aportuje téměř jakýkoliv předmět (míček, klacek, …), tak na hozený klacek do rybníku nereagovala. Opatrně našlapovala a nechápala, že se ji boří nohy do něčeho mokrého a studeného. Kamarádův pes (zkušenější plavec) se pro klacek vrhl a zdatně pro něj plaval. Na druhé vhození se pro něj už vrhly spolu. Při třetím aportu, kdy Bella byla pomalejší v plavbě za klackem, si na hladině všimla několika kachen a lovecký pud (nebo spíš zvědavost - „jak to dělají, že si na té vodě sedí“) zavelel změnit kurz.

Asi třicet metrů od břehu ji došlo, že kachny nedoplave a že je čas uposlechnout povel a vydat se zpět ke břehu. Výraz v obličeji, když ji došlo, že ke břehu je to pořád daleko, jsem nezachytil, ale příště se budu při focení míň smát a třeba to vyjde.

Na břehu ji kachny stejně nedali spát a tak po nich stále pokukovala a kachny ji zas provokovali tím, že se k nám stále vraceli - ovšem jen do bezpečné vzdálenosti od břehu.